Konec dokonalýho světa

15. února 2016 v 10:44 | Řezník
Konec dokonalýho světa

Dneska začneme v lehčím tempu a přejdeme do ostrýho. Četl jsem super článek o tom, jak americkej vědec udělal výzkum na myších, vytvořil jim takovej malej myší ráj na zemi, kde měli klídek, pohodu, dost žrádla, prostor, žádný predátory (ani vetřelce), prostě ideální prostředí pro množení a žití. Oproti předpokladům myši nezaplnily ani kapacitu, na kterou byl prostor navržen, počet se ustálil asi na dvou třetinách kapacity, pak se růst počtu zastavil, populace začala postupně degenerovat, blbnout, objevovaly se problémy s množením, sexuální deviace, mega nárůst agresivity, "šikana" (cílený ataky na vybraný jedince), pak se přestaly množit úplně a populace začala vymírat, ke konci se tam prý už rvaly tak intenzivně, že šlo velmi těžko najít myš nepokousanou, no a nakonec celá populace vychcípala.
Článek zde.
http://pravyprostor.cz/mysi-raj-a-upadek-spolecnosti/
A ať necituju jen "konvičkovce", tak i zde.
http://eurodenik.cz/blog/kam-smeruje-nase-spolecnost-jeden-vedec-to-ukazal-na-mysich
Doporučuju přečíst, budu na to navazovat, ale nechce se mi to tady celý opisovat. Vychytávka totiž je, že člověk, stejně jako ta blbá myš, má určitý instinkty, pudy a tu "nízkou linii myšlení" (ne, to neukazuje na evoluci a že se člověk vyvinul z písku přes hlodavce, ale prostě na stejnou "konstrukční školu", neboli, na stejnýho tvůrce).
Co zničilo ty myši. Neexistoval tam nepřítel, ani riziko, ani nedostatek. Na těhle věcech samo o sobě není nic dobrýho, ale dělají jednu věc. Motivujou živočucha se snažit a makat. K tomu, zaměstnají instinkty přežití, využijou adrenalin, zaměstnají mozek. On totiž, jak člověk, tak ten pitomej hlodavec, má nějaký centra přežití, v palici, no a ty se musí využít. Občas pořádně vyplavit adrenalin, zahřát svaly, předvést výsledek. Stejně je to s mozkem.
Pozn. Zatím jen shrnuju fakta, neříkám, že nějaký prostředí je lepší, než jiný.
V oblastech, kde je přežití více, či méně, o hubu, člověk musí bitkařit, aby žil, se nějak moc nechytají "adrenalinový sporty", skok padákem ze skály, sjíždění na horským kole prudkýho kopce, bundží jumping, paraglajding a podobně (neříkám, že tam nejsou vůbec, ale obecně). Když pominu to, že tam na to nemaj moc prachy, tak je to tím, že ti lidi tam maj vlastní přísun adrenalinu plynoucí z prostý snahy přežít a nepotřebujou si ho tudíž doplňovat. Riziko už maj svoje. Tím neříkám, že adrenalinový sporty jsou špatný, naopak, říkám, že v situacích, kde chybí riziko přežití, jsou celkem logickej krok. Stejně tak agresivita. Člověk prostě potřebuje určitou úroveň boje, je tak vytvořenej, pokud není boj o život a zdroje, stejně se bude s někým o něco rvát. V zemích, kde je klid a pořádek, se stejně lidi rvou. Dobrá forma jsou bojový sporty, horší forma jsou bitky fotbalových chuligánů, ještě horší forma je šikana, atd. Od chvíle, co se za Ademem zabouchly dveře rajský zahrady, se lidi rvou. Rvali se tisíce let a rvát se budou. I když nebude žádná nouze o nic, o co by se šlo rvát, stejně si nějakej důvod najdou, už jen, princip šikany. Vždyť, proč na něj útočit, je slabej, nemá nic, co bych chtěj…..klasickej čistokrevnej adrenalin z pokřivenýho "boje". Lidi, který vychází z toho, že vytvoří nenásilnou pacifistickou společnost, kde se lidi prát nebudou, jsou odsouzený k hořkýmu zklamání, protože za tisíce let se to nikde nepovedlo.
Další veledůležitej faktor je mozek. Mozek potřebuje činnost. Činnost kurva. Stejně jako se občas musí provětrat ty "centra přežití" a "centra boje", musí se občas protáhnout i to centrum myšlení. Mozek je geniální nástroj, má jen jeden problém. Pokud nedostává podněty, který mají smysl a tudíž, nechroupe věci, který jsou k něčemu, začne chroupat hovadiny a řešit věci, který si jen myslí, že jsou k něčemu. Jak se říká, nouze je matka vynalézavosti. Pokud člověk musí přemýšlet a snažit se, aby přežil, nemá čas vymýšlet hovadiny. Pokud ovšem podněty okolo přežití nemá, ten mozek se stejně musí zaměstnat, jenže pak se zaměstnává pitomostma. Pak vznikají nesmysly stylu západní Evropy, kde se vyřazujou pojmy jako "otec" a "matka", zavádí se politicky korektní "rodič 1", "rodič 2", případně větší paskvily, vymýšlí se, že "pohlaví je jen společenskej konstrukt" a zavádí se i třetí, neurčitý, řeší se feminizmus, odebírání dětí za kraviny, protože rodina nic neznamená, do nekonečna se rozebírají nějaký sexuální deviace, pak přijde parta retardů, který mají nebezpečně moc volnýho času, s tím, že "lidstvo samo o sobě je hrozba pro planetu" (to je Římský klub", kdo nezná, doporučuju nastudovat)a je potřeba mu snižovat stavy, samozřejmě politicky korektně, což znamená oddělat jen bílý, bahní se v nějaký diskriminaci těch a oněch, banda "psychologů, sociologů a sexuologů" se vrtá ve věcech, který tisíce let fungovaly a nikdo se tomu nedivil, kompletně to rozeserou a pak vymýšlejí nějaký hotfixy, aby to drželo pohromadě aspoň trochu, nekonečný blbnutí s lidskýma právama, pozitivní diskriminací…..no, těch hovadin, co vznikají jen na blahobytným západě, je mučo a mučo.
Kupříkladu viz tento článek.
http://dfens-cz.com/svedska-utopie/
Mozek je jako imunitní systém, když je imunitní systém člověka v reálným prostředí, funguje, protože má běžný nepřátele a s těma se rve. Když je lidskej imunitní systém v prostředí, kde je všechno vydezinfikovaný a pomalu sterilní, nemá oponenta se kterým by se rval, tak se zaměřuje na nádhradní cíle a vznikají nový a nový alergie. Pokud mozek není zaměstnán užitečnou činností, zabývá se hovadinama.
Další věc je ta, že člověk má potřebu předvést výsledek a ukázat, že je něco platnej. No a pokud nemá šanci být něco platnej v něčem užitečným, začne vymýšlet hovadiny a zkusí být platnej aspoň v něčem jiným. No a proto třeba pak vymýšlí nějaký sociální teorie o tom, jak se má dítě vychovávat jako rovnoprávnej jedinec. Opět, princip autoimunitní choroby.
Jak to píše DFens. "Školy chrlí zástupy sociálně deprimovaných hnidopichů, kteří se zaměří na nicotnej problém, do nekonečna se v něm rýpají a nafouknou ho do obrovských rozměrů, aby ho mohli celej život obřadně řešit, na konci života možná vyřešit."
Jako ti hlodavci, tak lidská společnost, stejně tak jednotlivec, když není vystavenej, podnětům, který ho nutí fungovat tak, jak má, začne degenerovat. Klasickej úkaz jsou ti nebezpečně prachatý pitomci, který mají přežití prakticky zajištěný a nemusí nic a oni to nevyužijou, většinou, k ničemu moc dobrýmu, ale začnou často fetovat, chlastat, skončí s nějakou chorobou, nebo spáchaj sebevraždu. Často.
Ti, co tohle nedělají, jsou ti, kteří ví, jak chtějí ty prachy využít a / nebo, makají, aby vydělali další prachy a víc prachů. Případně, splnili nějakej svůj cíl. Když mají cíl, po kterým jdou, to je ochrání před degenerací. I když je to cíl úplně vyosenej, ku škodě všech, kupříkladu Rockefellerova podpora eugeniky, Gatesova podpora politicky korektního snižování stavu lidstva, atd., vede je to dopředu a chrání je to před degenerací. Samozřejmě jejich další cíl je vydělat další prachy a rozjet ten svůj byznys víc, dělaj to, co žerou. To je důvod, proč třeba Pan Bambiš furt maká, aby skoupil republiku nastojato, místo toho, aby se flákal na Bahamách s kurvama ve výřivce a balíčkem kokainu v ruce. Ač má prachy, že to v životě neutratí, stejně to furt buduje. Protože ho to baví a má cíl.
Tomu nehrozí, že by zdegeneroval z nicnedělání.
Lidi to často staví tak, že když člověk nezažívá utrpení a strach atd., začne degenerovat a blbnout. Což já tak úplně nevidím, i proto, že na utrpení a strádání nevidím vůbec nic pozitivního a ideálně se tomu vyhnu.
Sráží se tu dvě základní lidský vlastnosti. Člověk nechce primárně trpět, člověk se vyhejbá bolesti, pokud to jde (tohle je prospěšná vlastnost, umožňuje vynalézavost, řešení problémů, atd., jasně, může sklouznout do patologickýho stavu, kdy se člověk vyhýbá tak, až je z něj netáhlo, srab a zloděj, k tomu se dostanu), na druhou stranu je tu ta nutnost provádět činnost, předvést výsledek a nutnost toho, že ty "centra přežití" potřebujou občas provětrat a pokud k tomuto nedochází, vznikají degenerovaní deprivanti a společnost degeneruje.
Jak došel k závěru ten Calhoun, v tom myším společenství byly všechny sociální role už obsazený a novej myšák byl nezapojitelnej, ergo neměl jak se sžít s tím, jak žije správnej myšák, pak to nepředal ani mladým a vznikali dementi. Ten můj závěr jde ještě do příčiny toho, proč ten myšák tu sociální roli vůbec potřeboval. Jak říkám, aby zaměstnal mozek, centra přežití a aktivitu tím správným. Když to nedostal, ty systémy musely stejně fungovat, protože nejdou odpojit, no a tak musely začít fungovat jednoznačně patologicky a divně.
Calhoun to pak vyřešil tak, že nastavil systém, aby ty myši musely spolupracovat, když chtěly vodu. Mohlo by se zdát, že degeneraci společnosti zastaví spolupráce. Jenže, jak vidíme ze světa okolo, spolupráce může být na naprosto debilním projektu a cíli, kterej tu společnost dovede do kopru, kupříkladu snaha o vytvoření nějaký dementní utopie, která nebere v úvahu lidskou povahu a autorům to pak vybuchne do ksichtu. Ty, co na tom makaj, to sice ochrání před postupováním degenerace, ale stejně to skončí průserem.
Muslimům třeba, taky nehrozí degenerace a rozklad ve smyslu tý bandy myší, protože maj cíl, i společnej, no a za tím jdou a o ten se snaží. I když to není cíl k ničemu dobrýmu pro svět. Stejně jako tenhle typ rozkladu nehrozil Rudejm Kmerum, který taky makali na společným cíli. Jenže ten cíl taky nebyl nic dobrýho. Obecně ale nehrozil ani těm borcům, co se snažili o zastavení komunizmu a rozpad Sovětskýho Svazu. A tenhle cíl byl dobrej.
Onehdá mi říkal kámoš, že četl knížku "jak kapitalizmus zachránil Ameriku", o tom, že první kolonisti v Americe málem zechcípali hlady, protože se o všechno dělili rovným dílem, no a proto, logicky…..šla produkce dolů, protože "proč bych se snažil". Až když bylo rozdělení podle toho, co kdo zarobil, začalo to zase fungovat.
Jednotlivce před degenerováním, který se projeví blbnutím, deviacema, vymýšlením krávovin, fetováním, uchlastáním se a podobně, zachrání cíl. Pokud má cíl, na kterým dělá, nebude si prohánět kokain rypákem (obecně, jasně, třeba bude, ale bude se snažit se tím nenechat pohltit). Opět problém, že kvůli absenci funkčních cílů to může být naprostá volovina, třeba prosazování existence třetího pohlaví. Sice to před duševním rozkladem zachrání jeho, ale zas to začíná rozesírat celou společnost.
Tak jak z tohohle. Jsou možný závěry. Nezbytnost, totální, boje o život, aspoň omezenýho, aby to lidi i společnost nutilo soustředit se na záchovu sebe a záchovu dalších a nebyl čas, síla, ani motivace, degenerovat a zabývat se hovadinama. Je to krutý a jsou tam mrtvoly, takže nic hezkýho.
Další možnost (a možnost jedna k ní stejně vesměs dojde, protože problémy se vyřeší a záchova zajistí, to umíme), je, že to prostě jede v cyklech, stejně jako u těch myší, když společnost dosáhne určitýho blahobytu, začne blbnout a koncentrace nějakých "vzletných myšlenek" dosáhne kritický hodnoty, dojde k rozkladu, ta společnost se vymlátí, nebo jí vymlátí nějaká jiná, co je v jiný fázi a začne zas fáze boje o život a na tom bordelu vznikne zase nová společnost. Tak to bylo vždycky.
A je to logický, vždyť ani člověk nežije věčně, ale přepouští území svejm harantům, tak proč by společnost měla být věčná?
A třetí možnost, spolupráce na společným cíli, kterej zabraňuje degeneraci a zároveň, pevně implementovaný jednoznačný hodnoty, funkce a role, který nejdou opouštět ani relativizovat, tudíž nemůže docházet k degeneraci a rozkladu. Kupříkladu jednoznačně společná víra, která ale je opravdu ku prospěchu jednotlivce a skrze to i celku. Velice těžko realizovatelný, protože neustále dochází ke střetu mezi vírou a společným cílem a tím, že se člověk snaží vyhnout problémům nebo urvat co největší profit pro sebe. Z tohohle principu nemohl třeba nikdy fungovat komunizmus a nebude fungovat ani žádná utopická společnost. Z důvodu výše popsaných a taky z toho, že člověk často chce víc a víc než potřebuje, klasická nenažranost a výše popsaná snaha se vyhnout bolesti a lenost.
Utopická společnost by potřebovala člověka utopického, toho ovšem na skladě nemáme.
Jediná společnost, která bude diametrálně odlišná od všech běžných lidských, bude, až se vrátí Kristus a kompletně promění povahu svých lidí, změní komplet jejich přirozenost, taky z toho, že tam už pudy a instinkty nebudou potřeba tak budou odpojeny. Do tý doby je závěr z myšího experimentu jednoduchej. Vykašlat se na sociální inženýrství a snahu o budování "dokonalých společností" (protože ani ten myší blbákov by v přírodě nikdy nevzniknul) a nechat lidi a společnost fungovat v rámci přirozených, Bohem nastavených, zákonitostí, jak to popsal Šalamoun, "Čas rodit, čas umírat, čas sázet, čas sklízet, čas míru, čas boje, čas milovat, čas nenávidět." No a jak pravil Bakly, "Čas žít, čas zabíjet."
Společnost funguje tím líp, čím víc se drží těhle přirozených zákonů, tím hůř, čím se od nich vzdaluje. Čím víc se společnost drží tradičního modelu "rodina-muž, žena, děti", ideálně monogamie, ideálně výchova rodinou, člověk musí pracovat aby žil, právo na majetek, právo na obranu, ideálně žádný sexuální deviace, odměna podle zásluh a funkce dle zásluh (ne "šlechtickýho původu"), tím líp prosperuje a drží pohromadě.
Čím víc odchylek od těchto přirozených zákonů, tím dřív zkolabuje. Příklady jsou snadno dohledatelný. Pak už to jde jen chvíli držet v chodu silou a násilím, ale stejně to časem klekne. Nikoho asi nemusím učit, že společnost, kde je odměňovanej nejrychlejší a ostatní motivovaný k tomu, aby ho dotáhli a je jim v tom pomoženo, bude fungovat mnohem líp, než společnost, kde se tempo přizpůsobuje nejpomalejšímu a ostatní jsou bržděný, aby mu neutekli, to se brzo zastaví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama