Násilí jako nástroj autority

11. února 2016 v 15:26 | Řezník
Servus všem. Dneska vynechám věci ohledně tý "uprchlický krize", která není ani uprchlická, no a kdyby to tu nevedli diletanti, tak to za týden není ani "krize", zaměřím se na vysvětlení, jak je to vlastně s rolí síly a násilí na existenci. Přes neustálý tlachy, že "násilí nikdy nic neřeší", "násilí není řešení", "problémy nejdou řešit násilím" a "násilí vytváří jen další násilí", který jsou v principu mylný, je násilí základní nástroj k prosazení autority a z něj se generujou nižší nástroje autority.
Jednoduchej myšlenkovej postup. Co je to moc. Moc je schopnost prosadit svojí vůli. Čím větší schopnost prosadit svojí vůli, tím větší moc. (největší moc má Bůh, ten dokáže prosadit svojí vůli absolutně, až tvořením něčeho z ničeho). Člověk tuhle schopnost nemá, tudíž, u člověka bych definoval moc jako "schopnost prosadit svojí vůli i proti odporu, případně proti cizí vůli." Jestli má někdo lepší definici, do komentu s ní.
Pokud nedokážu prosadit svojí vůli proti vůli někoho jinýho, nemám "moc", vůči němu. Nástroj moci je síla, která může mít různý formy, ale je to "faktor, který způsobí, že svojí vůli člověk prosadí/faktor který přinutí protistranu jednat proti její vůli." Při porovnávání moci, kdo jí má nad kým, se porovnává síla. Kdo má větší sílu, případně je větší síla na jeho straně, vyhrává. Aplikací "síly" proti někomu, nebo něčemu vzniká "násilí".
Někdo může být tisíckrát morálně v právu, mít pravdu, mít na něco nárok, ale pokud nemá sílu, nebo na jeho straně není síla, kterou se to prosadí, je to totálně na nic. Přes totální klišé o tom, že "největší moc je láska", "největší moc má pravda" a podobně, moc má ta strana, která má sílu. (Ty hesla platí v tom, že Bůh je láska, viz Bible a Bůh je i pravda a zároveň on má největší sílu a moc, tudíž je to tak, ale v pozemský rovině to platí jedině tehdy, když si pravda, nebo láska, zpracují na svojí stranu ty, kdo mají sílu).
Než to potvrdím, začnu jednoduchým příkladem. Pokud mám dítě a chci, aby poslouchalo, můžu mu to vysvětlovat. A na něm je, jestli se rozhodne poslechnout, nebo ne. Je to na něm. Můžu mu něco nařídit bez hrozby trestu a na něm je se rozhodnout, jestli poslechne, nebo ne. Je to pořád na něm. Můžu mu hrozit trestem, i tak je rozhodnutí na něm, ale už je tam faktor hrozba trestu, tzn, že se stane něco, co on nechce. No a pokud i tak neposlechne, potrestám ho. To znamená, že já vykonám činnost, která ho bude a) bolet b) nebo mu bude nějak nepříjemná. Když mu nařežu, uplatnil jsem "násilí". Který taky můžu uplatnit jen proto, že jsem silnější. Pokud by byl silnější on, bylo by to, jestli se podřídí mýmu trestu, opět jen na jeho dobrovolným rozhodnutí, jestli si nařezat "nechá".
Abych uplatnil svojí moc nad někým, musím mít větší sílu.
Lepší případ. Člověk se rozhodne někoho zabít. Jde a zkusí ho zabít (k hrozbě zákonného trestu se dostanu). Když se někdo rozhodne mě zabít, čím ho můžu zastavit? Ano, svojí silou. Pokud mě zabije, co se stane. Bude mu hrozit kriminál, ale do toho ho musí dostat. Jak ho tam dostanou? Opět, silou (přinutí proti jeho vůli, kdyby nebyla síla, jak ho přinutit, bylo by to na jeho dobrovolném rozhodnutí). No a dejme tomu, že se zatknout nenechá a zlikviduje ty policajty, co pro něj přišli. Nasadí se větší síla. Zásahovej oddíl. Co když vyřídí i ty? Ještě větší síla, vojáci (tenhle postupný mechanizmus je hezky vidět v GTA :-D ) no a co když on si vytvoří vlastní armádu, co jde za ním a porazí armádu státu? No, vznikne jeho vlastní režim a on bude vytvářet zákony. Pak je možný jen proti němu použít další armády dalších zemí, ale je to zase jen o zvyšování síly.
Nejvyšší sílu a moc má Bůh. Proto ho nikdo nemůže k ničemu přinutit, nikdo mu nemůže rozkazovat. Kdyby měl větší moc ďábel, než Bůh, dodržovaly by se ďáblovy pravidla. No a kdybych já měl větší sílu a moc, než ďábel, i než Bůh, dodržovaly by se moje pravidla. Protože, i když má Bůh pravdu a ďábel lže, kdyby byl hypoteticky ďábel silnější, prosadí svý pravidla silou a nebude záležet na pravdě. Leda že by se sám rozhodl, že mu na ní záležet začne.
Zůstaneme u Bible ještě chvíli, když přejdeme k "násilí". Na konci času Bůh zničí ďábla (ano, vyhraje, protože kvůli nerovnováze síly a moci ďábel nemá šanci vyhrát), armáda ďábla bude zničená a ďábel bude uvrženej do pekla (jo, přesně, ďábel není v pekle vládce). Armáda bude zničená. Jak se ničí. Uplatněním síly vůči někomu/něčemu, to znamená "násilím". Ta armáda se nebude chtít nechat zničit, bude potřeba na ní aplikovat sílu, to znamená použít násilí. A ďábel rozhodně nebude chtít jít do toho pekla, bude tam uvržen, nepůjde tam dobrovolně, což znamená, silou bude nacpán někam, kam nechce. Tomu se říká "násilí". Uplatnění síly proti někomu s cílem ho k něčemu přinutit, poškodit ho, nebo ho tou silou zpracovat do stavu, v jakým být nechce, to pojmenujem "násilí". Opět, nevěřící lidi, kteří žijou ve vzpouře proti Bohu, budou po posledním soudu uvrženi do pekla. Do nebe nepůjdou. Ale oni do toho pekla nepůjdou dobrovolně, že jo. Budou tam opět, silou nacpáni. Pokud by proti nim nebyla použita síla, tzn nebylo použito násilí, do pekla nepůjdou a klidně se vydají do nebe a nadělají bordel i tam. Záleželo by jen a pouze na nich.
Tudáž, pokud je nutno zařídit, aby lidi určení do pekla, nešli do nebe, je nutno vůči nim použít násilí.
A teď, k autoritě, autoritu nad někým mám, když mu můžu nařizovat, abych mu mohl nařizovat, musím nad ním mít moc. Pokud nad ním nemám moc, můžu ho maximálně žádat. Bůh mi může nařizovat, protože nade mnou má moc. Já nemůžu nařizovat Bohu, protože nad ním nemám moc. ďábel mi nemůže nařizovat, i když je mocnější než já, protože na mojí straně je Bůh a ten má mnohem větší moc.
A abych nad někým měl moc, musím mít na svojí straně sílu, kterou je možno, v několika až mnoha různých krocích, uplatnit proti němu.
Toliko k různým tlachům že třeba stát, který má armádu a páchá zvěrstva, je možno zastavit bez použití násilí, třeba jen hospodářským tlakem. Ok. Ten stát má armádu a my jí nemáme. My řekneme, že mu nedodáme žrádlo. Oni mají armádu, my ne. Na naší straně žádná armáda není. Co se stane, budou způsobně chcípat hlady? Ne. Vezmou svojí armádu a pro to, co chtějí a potřebujou, si dojdou. Co potřebujeme k tomu, abysme na ně mohli tlačit skrze nedodávání materiálu a oni si to nevzali silou? Armádu, která jasně porazí tu jejich. Pak nezaútočí a my jsme v silnější pozici a můžeme na ně tlačit. Ale pořád je potřeba mít na svojí straně tu armádu, tudíž sílu a minimálně hrozbu použitím násilí.
Takhle je to ve všem. Zákony se prosazujou skrze policii, hrozbu trestu, což znamená, hrozbou násilí, trest se vykonává násilím. (já za ty mříže dobrovolně nejdu, musí mě tam nějak dostat a to bez násilí, nebo bez hrozby násilím, nejde. Buď mě tam nacpou, nebo, když se budu rvát, dostanu obuškem, nebo "zastřelen na útěku"). A protože podstata trestu je udělat někomu něco, co on nechce, je násilí k provedení trestu nevyhnutelně nutný.
Třeba trest smrti. Skoro nikdo se nenechá popravit dobrovolně. A i sama poprava je jednoznačně násilí.
Skrze hrozbu násilím se vymáhají zákony. Skrze zákony se prosazují různá nařízení, pokyny, rozkazy, vyhlášky, atd. Ve chvlili, kdy má někdo nade mnou autoritu, to znamená, může mi nařizovat, vždycky se nakonec dostaneme, klidně i přes mnoho kroků, k tomu, že se to opírá o hrozbu násilím, v nějaké formě. (bude ti proveden trest, trest je něco, co nechceš, ergo bez existence násilí by na tobě trest v jakékoliv formě nemohl být vykonán. Leda by ses dobrovolně podřídil, ale kolik lidí to dělá,že jo).
Z toho plyne. Násilí je nejvyšší nástroj autority, ze kterýho se delegujou ostatní autority. Ten magor v Hvězdný pěchotě (film, ne ta kravina ze superstar) měl pravdu.

Teď. Plodí násilí jen další násilí? No, ano i ne. Tentokrát začnu odzadu, od extrémního řešení. Pokud na někoho aplikuju násilí, on to nemůže vrátit ve chvíli, kdy aplikuju takový násilí, že on už není schopen nic vracet. Kupříkladu je mrtvej.
Obyvatelé Hirošimy žádný násilí vrátit zpátky nemohli, byli proměněni ve světlo a teplo. Jasně, další Japonci by to vracet mohli a mohli, byli ve válce, ale.....nevraceli, vzdali se, proč? Protože věděli, že takovýmu násilí, jaký představuje nuke bomba, nemůžou vzdorovat a že se můžou vzdát nebo být zničeni.
Antikristova armáda proti Bohu a jeho lidem žádný násilí už nevyplodí, protože bude zlikvidovaná.
Jinými slovy, násilí nevyplodí další násilí, pokud je jedna strana definitivně zničená, nebo je jí jasný, že další pokračování v násilí jí zničení přinese.
U násilí ano, často dochází k eskalaci, až do lámavého bodu, od toho se zase deeskaluje.
Takže tohle je celkem jasný.
Pokud někdo používá násilí vůči mě a já mám možnost buď se násilím bránit, nebo se nebránit a nechat probíhat jeho násilí, musím zvážit, jestli jsem schopen a ochoten ustát jeho další násilí, kterým bude kontrovat, než to dosáhne k lámavému bodu. Pokud nejsem, jsem nucen jeho násilí snášet. Pokud ano, musím zvážit, jestli se mi to vyplatí. Tudíž, ano, v eskalující fázi, která se ale dřív nebo později "zlomí", násilí plodí další násilí.
Dám příklad. Sedim (nevinně samozřejmě) v lochu. A každej den přijde pět potetovaných negrů, každej mi dá facku a sežerou mi oběd. Snáším jejich násilí. Můžu se rozhodnout, jestli eskalovat, nebo ne. Samozřejmě, pokud vstanu a jejich šéfovi jednu natáhnu, oni přitvrdí a seřežou mě, já budu muset přitvrdit, nebo couvnout a případně, že couvnu, nebo i necouvnu a prohraju, budu možná muset snášet horší násilí, než předtím. Ano, zde násilí další násilí vyplodí. Musím zvážit, jestli na eskalaci mám a jestli se eskalace vyplatí.
Jiný příklad. Každej den přijde těch pět negrů a znásilní mě. Tady už je motivace eskalovat mnohem větší. A když mi u toho jejich boss řekne "dneska to bylo naposled, zítra tě zabijem a prodáme tvý orgány", už eskalovat jednoznačně musím, protože, ať vyhraju, nebo prohraju, neudělám situaci horší. Lámavej bod je tady situace, kdy jedna strana není schopná, nebo ochotná pokračovat, tzn., já budu mrtvej/oni budou mrtví/oni budou chromý/já budu chromej, případně, do situace se vloží nějaký Bratrstvo Bojovníků a jim sdělí, že jestli se mě dotknou, všem jim uřežou hnáty. Skrz eskalaci, přes lámavej bod, k deeskalaci.
Ve chvíli, kdy bych všechny zmrzačil tak, že by už nebyli schopni nic udělat, násilí žádný další násilí nevyplodí.

Tudíž, ano, násilí plodí další násilí, do určitého levelu, pak se to láme a dochází k deeskalaci.
Před každou eskalací si člověk musí zvážit, jestli eskalovat nebo neeskalovat, jestli se mu to vyplatí, jestli musí, jestli je ochoten snášet.
Násilí ovšem nevyplodí další násilí ve chvíli, kdy dojde k jednostranné eskalaci tak razantní, že druhá strana není schopná dalším násilím odpovědět (příklad uvedu) nebo, v případě, že je silová nerovnováha totální hned z kraje. (Příklad uvedu).
Příklad č. 1, film Halloween (2007), od Zombieho. Dva školní šikanátoři šikanovali Michaela Mayerse, kterej se velice nasral a eskaloval. (v tomhle kroku násilí vyplodilo násilí). Mayers si na jednoho z nich počkal a rozsekal ho větví. Ten už nebyl schopnej násilím, ani ničím jiným, odpovědět, byl mrtvej. Pokud by Mayerse za tohle nechytili, byla by situace ukončená a k žádný eskalaci by nedošlo. A oni ho zavřeli za jiný mordy, tudíž tahle situace uzavřená byla. Jo, tehle příklad je spornej. Tak ještě dvě situace k příkladu 1. Ve filmu Zlo mezi námi, školní šikanátoři týrali ty nový, ti se snažili neeskalovat, přičemž ale, přitvrzovali agresoři, tudíž se level násilí stejně zvyšoval. Jednostranně. Pak došlo k nějakým soubojům, ovšem přitvrzovat začala pouze strana utlačovaných. Agresoři už dál eskalovat nemohli / nebyli ochotni. Na konci hlavní hrdina odchytil hlavního velitele agresorů a opět, střískal ho větví. S tím, že jestli ještě něco, tak ho seřeže znova a mnohem hůř. Ten už se bál o život. A ač přežil, bez zranění a byl schopnej fyzicky pokračovat, další eskalace už mohla být jen zabití hlavního hrdiny, tam ovšem nebyl ochoten zajít, proto šikanování přestalo a situace byla ukončena.
V tomtéž filmu pak hlavní hrdina po návratu domů řekl svýmu otčímovi, kterej tejral jeho i matku, že tejrání skončilo, a´t odtáhne, nebo pojede expres do špitálu. Opět, otčím měl možnost jen eskalovat zabitím nebo zmrzačením, což a) nebyl schopen b) nebyl ochoten (riskoval by střet s násilím státní moci) a situace byla ukončená.
K příkladu 1 ještě citaci z D Fense:
"Já to zažil ve čtrnácti letech. Mlátili mě a najednou mi v hlavě něco secvaklo. Všechno před očima na chvíli zčernalo, bolest pominula a nevím čím, asi adrenalinem, jsem smetl v jedné sekundě 4 kluky, asi tak silné, jako jsem byl sám a pátého si podal za límec k zubům, abych mu prokousl krční tepnu. Vyrval se mi za cenu obětování vlastní košile a zdrhl za ostatními, všichni se patrně poschovávali někdo po škole, spolužáci se mi vyklidili z cesty a pak si už moc nepamatuju. Asi jsem chodil po chodbách a hledal je." - od tý chvíle už pisatele nikdo nemlátil, agresoři měli jen možnost eskalovat šroubovákem do hlavy zezadu, k čemuž nebyli ochotni a tudíž situace skončila a žádný další násilí neprobíhalo.

Příklad dvě: Pokud budu mlátit dítě, který nemá absolutně žádnou šanci se mi ubránit, k žádný eskalaci nemůže dojít, pokud se silovej poměr trochu nevyrovná, tzn., někdo se ho nezastane. při týrání dětí často násilí žádný násilí nevyplodí, protože chybí eskalační fáze.

Tudíž závěr. Násilí je finální nástroj autority, to jsme si potvrdili a ano, do určité fáze násilí může plodit další násilí, ale zdaleka ne vždycky a i když, tak jen do určité míry. Dlouhodobější násilná situace může mít eskalační fázi, pak přijde lámavý bod, za kterým už eskalovat nebude a dochází k deeskalaci, nebo ustálení na stejné úrovni.
Eskalační fáze může velice snadno nastat, i když jedna strana násilím nereaguje a přitvrzuje pouze ta druhá. Kupříkladu Japonci v Nankingu. Číňani už tam hůř dopadnout nemohli a i kdyby se bránili násilím, rozhodně by neudělali situaci hroší, ani kdyby prohráli a prohráli všechno.
Jinými slovy, vždycky rozhoduje poměr násilí výchozího, toho v eskalační fázi, kam až vyeskaluje a jestli se to vyplatí. Pokud je někdo terčem extrémního násilí jako Číňani v Nankingu, je obrana násilím možnost první volby, protože protistrana už to víc eskalovat nemůže. Pokud by odváděli jen nějakou daň z rejže, pravděpodobně se to nevyplatí.
Podobně, když mě někdo denně potká a řekne mi "pýčo", asi nemá smysl to eskalovat. Pokud ovšem mě potká a vyšije mi jednu přes hubu, je to na zvážení. K proměnným faktorům, kdy bojovat a kdy ne, se dostanu příště.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama