Tlučhubové 1 - Pseudopacifisti

18. února 2016 v 10:24 | Řezník
Tak, vzhledem k tomu, že mě strašně rozčilujou lidi, kteří jednou půlkou huby něco řeknou a druhou půlkou huby to okamžitě popřou, přičemž ještě stíhají ignorovat naprostý základy logiky (s čímž má teda problém lidí dost) a s těma jsem ještě neskončil, teprve začínám, začnu první skupinou z nich. Dneska si podám "verbální pacifisty".
Pacifista je člověk, naprosto odmítající násilí a silový řešení. Budiž, je to jeho právo. Ať už je to tím, že vyznává nějakou beznásilnou filozofii, došel k tomu skrz mylný výklad křesťanství, případně se chce jen "odlišit" a "bejt cool", furt je to jeho právo. Jenže, odmítat násilí neznamená jen "nebýt nikdy ochoten násilí použít" a "odsuzovat, když ho použije někdo jinej", ale znamená to i "nechtít prosazovat věci, které jinak než násilím prosadit nejdou" a taky, "nechtít, aby násilí používal někdo jinej".
Mám nutkání vomitovat a vrhat kusy žrádla, když slyším někoho, jak blafe o tom, že násilí je špatný, zbraně jsou špatný, bránit se rukama je špatný, na druhou stranu pak začne "policie by měla pozatýkat tyhle", "mimo zákon by mělo být tohle", "zákony by měly být tvrdší", "někdo by tam měl zjednat spravedlnost a pořádek", "to by se mělo zakázat" a podobně. V tu chvíli si chudák Logika zatlouká skobu a hledá provaz. Protože, jak se někde "zjedná pořádek"? Jak se vymáhají zákony? Když se zákony zpřísní, kdo to zase bude vymáhat? Jak se zařídí, aby lidi dodržovali nový a nový přísnější a přísnější nařízení? No, jasně, vymůže to policie. A co je policie? Ozbrojenej sbor, s autoritou a pravomocí násilí používat a vykonávat. Bez výkonný složky se žádný zákony nevymůžou.
Představme si na chvíli "pacifistickou společnost", která nemá policii ani armádu, no, kdo ty zákony vymůže? A pak dotyčný tlučhuba prosadí, že je mimo zákon tohle a tohle a tohle je zakázaný a tamto taky. A někdo se rozhodne, že mu na to kašle a dodržovat to prostě nebude. A co teď? No, dodržovat to nebude a pokud si vytvoří vlastní bojovej oddíl, během chvíle tu pacifistickou společnost obsadí, no a nebo ta se přetvoří na ozbrojenou.
Pacifisti jsou schopní přežívat a existovat jen a pouze tehdy, když v okolí nikdo jinej není, nebo žijou v prostředí, kde nějaká autorita skrze ozbrojené sbory znemožňuje jejich napadání a postupnou likvidaci.
Správnej pacifista, kterej odmítá násilí, by neměl ke zločinům volat policii, protože policie vůči pachateli zakročí násilím. A vzhledem k tomu, že oni pořád blafou o morálním aspektu násilí, tak ať mi zkusí říct, v čem je morálnější někoho poslat ten násilnej zákrok vůči pachateli vykonat, než to udělat sám? "Jsem strašně morální, proto si sám ruce nezasviním, ale pošlu si je zasvinit někoho jinýho", to mi přijde velice zvláštní.
Správnej odmítač násilí nevolá policii a nevolá po svojí ochraně od někoho ani nevolá po vymáhání nějakých zákonů, vlastně po ničem, co se musí vymoct a vykonat skrze ozbrojenej sbor, případně nátlak. Pokud na jednu stranu považuje násilí za nemorální a na druhou stranu tvrdí, jak by se tohle mělo zakázat a tohle nařídit a k tomuhle lidi přinutit a za tohle je trestat, není to nic jinýho, než pozér. Do tohohle okruhu spadá obrovský množství ukecaných kavárenských levičáků, který prosazujou teze, který by lidem (a mě obzvlášť) musely být vnuceny jen a pouze brutálním útlakem, hrozbou, případně hrozbou likvidací, jinak bych se jim na to nabeton vybodl, ovšem kteří se vůči ozbrojenýmu útlaku brutálně vymezujou. Hubou, jak jinak.
U mnoha pacifistů a "odmítačů násilí" je tenhle postoj způsobenej prostě tím, že se bojí, že by to násilí někdo aplikoval na ně a taky nemaj na to si ty pracky sami zasvinit. A maj to tak hluboko v hlavě, že jim myšlenka "zastřelit pachatele" přijde naprosto morálně neprůchozí, ale myšlenka napsat a prosadit zákon, skrze kterej stovky a tisíce lidí pošle v lepším případě do klece, v horším na smrt, jim přijde morálně úplně v pořádku.
A někteří lidi jsou prostě jen zmatený a netuší která bije, nebo, co vlastně tvrdí. Sem spadá část křesťanů, kteří naprosto odmítnou tvrzení "Už aby Američani a Rusové vystříleli ISIL a ten přestal škodit", jako fuj, že to je násilí a nemůžem chtít, aby ti zlejšci umřeli (no, budiž tedy) ale na druhou stranu dodají "Už aby se vrátil Ježíš a zjednal pořádek". Eh. No, co udělá, až se vrátí? Zlikviduje nepřítele, ve chvíli, když by se Ježíš vrátil teď, ISIL by přestal existovat, neboť by byl zničen, ti teroristi z něj by stejně šli do rakve, ještě víc, ukončilo by se období milosti. Tudíž všichni, kdo by byli k té chvíli nevěřící, by byli odsouzeni k peklu.
Ergo "nesmíme chtít, aby Amíci postříleli IS" / "můžeme chtít a chceme, aby Ježíš zlikvidoval IS a zároveň aby k tý chvíli šli všichni nevěřící do pekla". No, dobrý, vysvětlí mi někdo, jak to jde k sobě? Když teda nechtěj ty trotly z IS mrtvý, proč doufají v jejich faktickou zkázu a přidaj k tomu doufání ve zkázu dalších milionů a milionů lidí? Logicky nic moc.
Opět mi z toho vychází přístup (ale tentokrát ne skrze pozérství, ale skrze prosté zmatení) "Násilí je v pořádku, jak fakticky, tak morálně, pokud ho ovšem neprovádíme my."
Divný.
Vsuvka, Bible se sice vyjadřuje o pojmu "násilí" negativně, ale když si to člověk pročte důkladně, zjistí, že význam toho slova tam je ve smyslu "agrese, teror, útlak, začínat si". Ne tak širokej, jak ho máme my.
No, tudíž, pacifisti, kteří by neustále skrze legislativu měnili společnost, jsou chudáci zmatení jak lesní včela, protože jim vůbec ale ani trochu nedochází základní principy fungování. Sám odmítat něco jako špatný a špinavý, ovšem to samý chtít po někom jinym, mi přijde v lepším případě hloupost, v horším póza a v nejhorším, vychcanost.
Koukneme se na příklady některých slavných a často citovaných odmítačů silových řešení.
Martin Luther King. Byl pozér? Nebyl. Ale mnohý nechápal. Neboť ty věci, co se mu podařilo prosadit, se mu podařilo prosadit jen a pouze díky tomu, že získal na svojí stranu ty, kteří vydávali rozkazy ozbrojeným složkám, plus ty ozbrojený složky samotný. Ano, povedlo se mu docílit nějakých legislativních změn, ovšem ty byly opět vymoženy skrz silový složky státu. Ve chvíli, kdy by se mu nepodařilo mít na svojí straně silový složky, nic z toho, co prosazoval, by protistrana nedodržovala a jeho by s pravděpodobností limitující k jistotě sejmul Ku Klux Klan, nebo podobný dementi. Takže ve finále to co žádal, prosadil stejně skrze sílu.
Nevěřící odmítači často prudí s Gándhím. Jo, tomu se povedlo nějak nenásilně sebrat Britům Indii. Jo, asi v tomhle síla a silový řešení zapojený nebylo. Měl jen a pouze obrovskou kliku, že to řešil s Britem, Brit byl gentleman, kterej měl velice rozvinutý hranice vůči použití teroru a nátlakových metod. Stejnej princip "nenásilnýho odporu" by těžce nefungoval vůči Japoncům třeba v Nankingu, vůči současnýmu IS, Rudým Khmerům, Mao Tse Tungovi, Stalinovi, Hitlerovi a podobně. Pokud by to zkoušel vůči těmto, je během chvilky v rakvi nebo v gulagu, jeho stoupenci s ním a zbytek by se buď podřídil, nebo by šel do tý rakve stejně. Možná v Britský zdrženlivosti hrálo roli to, že nechtěli proti sobě popudit zbytek světa, což by mohlo skončit třeba omezením obchodu, britského vlivu a podobně, přičemž, to, co by přinutilo Brity případné kroky proti nim respektovat, by byla opět síla armád těch ostatních států.
Takže vlastně i ten indickej hipík se opřel o sílu. Ač asi nevědomě.
pacifistický řešení je rámcově funkční jen tehdy, když mu kryje záda něčí síla, jenže, když už je tam (i nezmíněná) hrozba silou, je otázka, jestli se dá vůbec o pacifizmu mluvit.
Pacifista pravý se nedovolává zastání ani žádných kroků ani od legislativy, ani od výkonných složek státu, ani od nikoho. Pacifista nevolá policii ani když ho znásilní na sucho.
Naopak člověk, kterej se tváří jako pacifista, ale neustále by něco vymáhal skrz zákony, něčí sílu, nebo něčí moc, ne mimořádně zmatenej, nebo obyčejnej pozér.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama