Ponoř se do všeho svinstva, ale vyjdi nepoškozen

2. května 2016 v 15:50 | Řezník
Ponoř se do všeho svinstva, ale vyjdi nepoškozen
Takhle. Jakkoliv nejsem příznivce nekritický adorace dřívějších dob oproti dnešní (typu dřív to bylo všechno fajn, lidi na sebe byli hodný, lidi neměli ajfouny, tablety, kompy, nepařili Cock of Duty, Cunterstrike, Modern Wankfare, ani Svět Tanků, krafali spolu, mladý byli venku, lidi netrávili všechen čas v práci……..přičemž se naprosto přehlíží, že se mnohdy dělalo ještě dýl v práci, za první republiky si mohli o pracovním týdnu 5x8 nechat tak zdát, ve většině dob lidi neměli prachy, bylo často málo žrádla, mizerná zdravotní péče, mizerný všechno, jediný co by se dalo tak nějak srovnávat s dnešní dobou z hlediska pohodovosti přežití byla nějak doba 70-89, ale i ta měla quantum nevýhod…..) pár výhod těm dřívějším dobám musím uznat.
Jedna z nich je, že spousta věcí byla, díky časovýmu a vzdálenostnímu odstupu, výrazně logičtější. Prostě, člověk, dřív, věděl kulový o válce někde na Ukrajině a taky, i když věděl, bylo mu to obecně šumaprdel. Bylo to na Ukrajině, to je tisíce kiláků daleko, jiná země, úplně jiný lidi, ergo si od toho držel v palici prostě odstup a byl rád, že se to nerube tady. V roce cca 1905 by těžko někdo věděl, že v rusko japonský válce zajali nějakou Nomiko Savčenkosan a teď jí bijou a ona drží hladovku. A kdyby, tak-kurva-co. Nic. To jsou Rusové a Japonci. Já jdu donýst dědkovi uhlí, ať v noci nezmrzne. Čiže, situační a mentální nastavení bylo takový, že se lidi primárně starali o svoje bezprostřední okolí. Pak až následně o širší okolí a když zbyl čas, o nějaký "globální problémy", pokud o nich věděli. Tudíž nenastávala asi moc často situace, kdy by půlka města měla zapařený slípy z toho, že v Rusku bijou gaye a v Číně nerespektují práva menšin, zatímco by jim výrostci jiných menšin před barákama mlátili děti a přepadali slabý kusy.
To bohužel dneska neplatí. Lidi se snaží "řešit" "globální problémy", řeší AIDS v Africe, zbitýho blbolámu v Tibetu, zbitýho homosexuála v Rusku a podobný trotloviny a proto jim už nezbejvá ani mozkovej strojovej čas, ani pozornost, na problémy, co se dějou v jejich bezprostředním okolí. Lidi chtěj "řešit přelidnění", "chybějící demokracii v Republice Kongo" a podobně, přitom si nedokážou vyčistit ani svoje sídliště, aby tam nebyl bordel, svinec, sprejeři, kurvy, nepoflakovali se tam zevlové co přepadaj a mlátěj lidi cestou z heren (teda, ti zevlové choděj z heren, ti přepadaný obecně spíš do práce a z práce, aby mohli zase jiným zevlům z daní platit stříkačky v K Centrech a podobný sračky).

A do toho se opět oběvujou "dobroserové", kteří se pozastavujou nad tím, že "lidi jsou dneska tak cyničtí a oškliví", když se nechtěj, nebo nemůžou, dojímat a psychicky rozkládat nad nějakýma zprávama o tom, co se stalo nějakým úplně cizím lidem v úplně jiných zemích. Jo, přesně u těch zpráv, o kterých dřív ani nevěděli. Dřív nebyli lidi menší cynici než teď, tehdy o nějakých mrtvolách u thajskýho tsunami mnohdy ani nevěděli a i když věděli, tak to nějak moc neřešili. Hlavně taky proto, že jim to nikdo, skrz nějaký "hluboce lidský příběhy" skrz média, necpal až do chřtánu.
On totiž ten lidskej potenciál na soucit, empatii a tyhle věci, je prostě omezenej. Člověk nemůže věnovat stejnou pozornost všem lidem na světě, prostě proto, že to není technicky možný. A stejně tak bere úplně jinak někoho, koho zná, než nějaký jméno ve zprávách. Ačkoliv, ano, i za tím jménem ve zprávách si mnohej dokáže představit konkrétního člověka, tudíž ho to dojme a rozhodí, nemůže to dělat u všech jmen a u všech zpráv, protože by za chvíli zkratoval. Prostě, ať se chce, nebo ne, člověk si na určitý vjemy časem zvykne. U vojáků je to "první zabitej, jsem z toho na trosky, já ho zabil"….."padesátej zabitej, no, kurnik, musel jsem ho střelit dvakrát, příště budu mířit trochu vejš. Rutina." U záchranářů, první vážná autonehoda "ou, to je děs, bliju". Padesátá vážná autonehoda "jo, tak jsme je sešili, zajdi mi pro kafe prosímtě. Rutina."
A tak je to i s vnímáním nějakých mrtvol, perzekucí, prznění, katastrof a všech těhle věcí ve zprávách a v novinách. Vidí to poprvé "Ou, no, to né, to je strašné, vražda"- padesátá zpráva, "zase vražda? To už je nějak hodně tenhle tejden, ne?" Prostě zas rutina. Je to moc hezky vidět na konfrontaci důchodců a zpráv, ti prostě celej život tenhle online přenos všeho svinstva celýho světa až do svých očí neměli. A nejsou na to zvyklý. Proto ty jejich zděšený komentáře "co se to s tím světem děje" a jsou v šoku z toho, že ta novější generace to už ani nevnímá. To není tím, že by vyrostli v nevinnějších časech nebo byli vnímavější, nebo míň otrlí, nebo co. To je tím, že do těch novějších generací cpou zpravodajové mrtvý lidi, který neznám, z míst, kde jsem nikdy nebyl, pořád, furt, dokolečka.
No a čas od času, když se někdo rozhodne od tadyhle toho "Matrixu s cizíma mrtvolama odpojit" (z pochopitelných důvodů, proč se mám stresovat s něčím, co nikterak neovlivním, proč mám vědět o nějakých hnusných věcech, když se to netýká nikoho koho znám a opět, nic s tím neudělám, prostě, proč bych měl vědět o tom, že v Indii skupinově znásilnili nějakou holku, nebo že se tam utopilo patnáct místních v Ganze, když se tam rituálně lachtali mezi mrtvolama?) - teda jako, já ty informace částečně sleduju, to pak jde do "výcvikovýho manuálu", ale taky na to koukám se značným odstupem…..tak když se člověk rozhodne to prostě nesledovat a nenechat se tím otravovat, jiní lidi ho obviněj, že je jako špatnej a že ho nezajímá utrpení naprosto cizích lidí, který naprosto nijak neovlivní….a že je teda hrozně špatnej a měl by se tak jako asi stydět.
Samozřejmě, jak jsem řekl, kapacita lidskýho mozku na tyhle vjemy je omezená. Reakce se pak tomu uzpůsobí. A další věc je tahle. Každej člověk, ať už vědomě, nebo nevědomě, vyhodnocuje to, co vidí, slyší a zažil. A tvoří si z toho závěry. Proto nás taky Bůh vybavil mozkem. Některý závěry činí vědomě, některý ovšem nevědomě. No a dost výraznej vliv těch nevědomých závěrů je právě v emocionální složce mozku. Srozumitelnej příklad, člověk slabší povahy, citlivej a s nic moc nervama (teda, rozhodně ne já :-D ) sleduje zprávy z dění na Blízkým Východě, jak tam zas někomu upižlali květák, zas tam někoho unesli, zas to někde řachlo a lítaj kusy těl luftem, zas nějaký znásilňování a pak vojenská vendeta a další mrtvoly…..a samozřejmě je z toho psychicky na krupici, začne mu to narušovat hlavu. Začne se tím trápit, časem si z toho užene žaludeční vředy nebo nějakou neurózu, protože si prostě od toho nedokáže zachovat odstup. Je moc citlivej, tak si to nedokáže rozškatulkovat na "je to boj v úplně cizí zemi a jsou to lidi který vůbec neznám, tak to musím brát trochu z odstupu".
No a moje vždycky první rada takovým lidem je "nečum na zprávy". "Nečum na reportáže z Gazy, z Nigérie, kdoví odkud, stejně s tím kulový uděláš". Protože, nejlepší repelent na ty psychický rozkladný stavy je akce. Činnost. Vidím, že se děje něco špatnýho, nebo, něco je špatně, tak s tím jdu něco dělat. Jenže tahle mediální nalejvárna prostě jen ukáže "něco je špatně, něco je moc fuj, asi tisíc fuj", jenže už je to prakticky bez jakýkoliv možnosti s tím něco dělat. A to už je zase nevyvážený, to je jak nalejt někomu do krku pět litrů piva, ale na záchod už ho nepustit.
Neustálý omílání neznámých mrtvol v neznámých regionech u citlivějších lidí vyvolá tyhle dokonce až neurotický, stresový, stavy. Oproti tomu u lidí odolnějších to časem sklouzne do cynizmu. Prostě "zas někoho někde, uffff, přepni na jinej kanál, jestli nedávaj sport." To je opět nevyhnutelná reakce. Nikdo není u třicátý operace tak vystreslej, jako u první, nikdo není u padesátýho závodu tak ztrémovanej, jako u prvního, nikdo není u toho, když leze na svojí manželku po stý, tak pod hormonama, jako když to bylo poprvé. Prostě to nejde, člověk si zvykne. No a pokud vidí v televizi, v novinách, na FB, kdekoliv, x mrtvol a bezpráví týdně, prostě časem to bude filtrovat a pustí to jedním okem dovnitř, druhým ven. Pokud by to tak nedělal, došlo by k nějakýmu kolabsu v hlavě. Pokud by si to všechno připouštěl, chtěl by s tím začít něco dělat. Což mu ale není obecně umožněno.
Ti různí humanisti a kritici lidí za cynizmus to totiž dělaj úplně stejně. Oni si taky nepřipouští každou mrtvolu v neznámý zemi, protože mají mentální kapacity taky omezený, jako každej. Oni to prostě shrnou do toho svýho "svět je moc fuj" a vyberou si z toho zas jen nějaký informace, který můžou použít.
Jediný co, že si takovýhle zprávy použijou ke kritice lidí, kteří se zachovají jinak, než oni, protože dávat lidem školení a instruktáže jak jsou miserábl a dělaj všechno blbě a vůbec jsou moc fuj, je strašně fajn.
Uvedeme modelový příklad. Dejme tomu, pedofilní vrah v Bombaji zprznil a podříznul holku. Na sociálních sítích je o tom zpráva. Možný reakce lidí: 1. "No, to sledovat nebudu, fuj, je to hnus a nemusím to vědět". Reakce "humanisty kritika" "No teda, že se nestydíš, ty jseš tak cynickej, že tě nezajímají jiný lidi? Myslíš jen na sebe a aby ti něco nenarušovalo iluzi pohodovýho života", nebo nějakej podobnej blábol, třeba že pro samou práci nemá čas na myšlení na jiný lidi, nebo tak.
2. "Úchylnej parchant, měli by ho pověsit, já bych ho sám odbouch". Reakce "humanisty kritika" bude " No fuj, to bys nebyl o nic lepší než on, no a trest smrti je špatnej a nemorální a co my víme, co on si zažil". Nebo něco podobnýho. 3. Člověk se rozbrečí a polituje oběť a polituje vraha. Jo, to je jediná reakce, za kterou ho humanista nesetne, jenže to nejde dělat pořád, protože, jak jsem zmínil, adaptace a otrlost. A protože bude pořád dost a dost zpravodajů, kteří mu zas ochotně hodí přímo do ksichtu další znásilněnou mrtvolu klidně další den, tenhle přístup nevydrží aplikovat ani tejden. A přejde k možnosti číslo jedna, přestane to sledovat. Čistě kvůli zachování svýho duševního zdraví.
A za to ho zas určitá skupina lidí bude pranýřovat, nebo aspoň komentovat, jak že to dělá špatně.

Protože, jak jsem odpozoroval, určitá skupina lidí překypuje naprosto ohledy a citlivostí a dalšími šancemi naprosto ke každýmu, teda kromě těch, co se snaží dělat věci správně a prosazovat, aspoň v mezích možností, spravedlnost. Na ty musí být přísnost, ty je potřeba vzít klackem po zádech za každý šlápnutí vedle. Pro každou štětku, pasáka, vraha, zloděje, kriminálníka, drogovýho dealera, vyfetlo, prostě pro kohokoliv, je shovívavosti tři pytle. U některých. Ale pro člověka, co nic z tohohle nedělá, naopak se snaží žít podle pravidel, případně je prosazovat, není shovívavost žádná, tam to je "pochoduj, nebo chcípni".
A nejhorší je, když tohle přemýšlení prosakuje do legislativy, kdy pak je to za řeči proti skupině lidí dva roky krimu na tvrdo, ovšem za bezdůvodný zbití někoho tak, že může být rád, že nezůstal invalidní, podmínka.
Tenhle jakýsi syndrom v myšlení a legislativě podrobněji rozeberu v textu "Ohledy a dobrý zacházení pro každýho. Až na tebe. Ty dostaneš provaz."
Jo a nemluvím tu konkrétně o nikom konkrétním. Jen popisuju obecnej jev.
Podobnej jev je občas viditelnej v církvi, kde bych to shrnul do věty "Ať jako křesťan uděláš cokoliv, je to vždycky blbě a vždycky tě za to někdo zkritizuje."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama