Silová rovnováha jako Murphyho zákon.

17. května 2016 v 11:46 | Řezník
Silová rovnováha jako Murphyho zákon.

Nuže, co dnes. Murphyho zákony zná asi každej. Jenže, než se to zvrhlo do těch vtípků, co kolujou netem, bylo to původně takto. "Pokud se něco může stát, tak se to dřív, nebo později, stane." No a varianta, "Pokud se něco může pokazit, tak se to dřív nebo později taky pokazí." (Z toho pak vznikaj ty ftipy). Já se přidržím tý původní verze. Pokud se něco může stát, dřív nebo později se to stane.
Slyším od dost lidí, jak by stát neměl zasahovat do vztahu "zaměstnavatel-pracovník", že je to přece jejich věc, jak si to mezi sebou nastaví, státní regulace tam jsou zbytečný, odbory jsou fuj a ať se tomu nechá "úplná volnost" (nejvíc to, logicky, tvrdí anarchokapitalisti). Docela s tím blbne DFens, kterýmu se stalo, že pro stromy neviděl les. Pak je druhá skupina, která tvrdí, že státních regulací a zákonů je tam potřeba co nejvíc, protože jedině tak bude dobře. To tvrdí zase socialisti. No a já tvrdím, že oba tyhle extrémní přístupy jsou k hovnu. Proč?
Jednoduše. Oba dávaj moc "síly" na jednu stranu. Jeden zaměstnavatelům, druhej zaměstnancům a odborům. Jenže. Pokud má někdo na svojí straně silovou převahu v míře značné, je jen otázka času, než jí začne zneužívat. Tady není otázka "jestli", ale "kdy". Je to prostě v lidský přirozenosti, že člověk využívá převahy, když jí má, někdy vědomě, někdy i nevědomě (a nebo si to nepřipouští). Tudíž ve chvíli, kdy by vztahy zaměstnanců a zaměstnavatelů nebyly regulovaný zákonem vůbec a nebyla by nějaká síla v podobě odborů, během chvíle je to zpátky v situaci rannýho kapitalizmu, "budeš makat šestnáct hodin denně, sedm dní v týdnu, bez nějakých bezpečnostních opatření, dáme ti za to hovno a když se ti to nelíbí, tak táhni, protože venku čeká deset dalších". Teorie o tom, že může vždycky přejít ke konkurenci nebo jít jinam a blábláblá, nefungujou, protože ta sorta, co chce vydělat, si mezi sebou ty podmínky vždycky sjednotí. Vždyť i proto jsou zákony proti kartelovým dohodám a podobně. Hezky to bylo ukázaný v Orwellově Farmě zvířat, kde, když jednaly svině se zástupcema farem vlastněných lidma, došlo se na to, že na farmě sviní makaj zvířata mnohem drsněji a mnohem za menší porce žrádla, než na těch, co maj lidi, no a tudíž…..ne přetáhnout jejich zvířata na lepší podmínky, ale, udělat to stejně jako oni, protože to jde a ušetří se. Tudíž na farmách lidí se to začalo dělat stejně, jako na farmě sviní.
Hezky je to opět vidět v zemích kategorie "vidlákov", kupříkladu Jižní Amerika, části Asie a podobně. Tak, tady makej v textilce šestnáct/7 za pár šušňů, jako ke konkurenci jít můžeš ale tam je to stejný a když se ti to nelíbí, tak chcípni hlady. Mexický fabriky jsou taky eso samy pro sebe. Atd.
Druhá strana je, když maj zase odbory moc velkou sílu a firmy jsou státem přeregulovaný. No, pak samozřejmě, pokud není na lidi aspoň nějakej bič, v tý firmě čile bují vohnoutizmus, produktivita jde dolů, všichni se flákaj, berou prachy, vykopnout je nelze a firma se během času položí. Takhle skončil General Motors. Špatný dohody s odborama a moc velká socialistická orientace, to to potopilo. Tohle oprávněně D Fens kritizoval.
Když není možný lidi vykopnout, nebo jim šáhnout na prachy, budou se flákat. Stejně jako ve škole, kde budou známkovaný ne za svůj výkon, ale podle nějakýho průměru třídy. No během chvíle se na to vybodnou úplně všichni a průměr půjde bestiálně dolů. Pokud je zas možný těm lidem nakládat na záda moc, tak v extrémním zveličení, bez zásahu síly z venku, to klidně sklouzne do otroctví (extrém).
Silová rovnováha jako prevence sviňáren obou stran prostě funguje i tady. Kdekoliv a kdykoliv nastane situace, že je přítomno více zájmů více lidí a nejsou ve hře žádný klacky, co můžou někomu dopadnout na záda, někdo začne svinit.
Platí to ve vztahu muže a ženy, když jeden zjistí, že ten druhej je submisiv a všechno mu toleruje (a nebo, hůř, tolerovat prostě musí, páč mu nic jinýho nezbývá), je to dobrej recept pořídit si nějaký domácí násilí a moc hezkou šikanu.
Platí to pro mezilidský vztahy, kdy je třeba jeden z kolektivu hňup kterej se neozve, nebrání, nezvládá se bránit a nemá na svojí straně žádný "klacky", tudíž silová rovnováha je značně vychýlená, během chvíle mu ti ostatní budou svinit a skončí to asi parádní šikanou. Začne to tím, že mu nahází na krk svojí práci, aby jí dělal on, otázka je, jak daleko to až zajde. Jestli to skončí u toho, že za ně bude makat a u drobných ústrků, nebo jestli to zajde někam až dál. Moc hezky je to vidět ve filmu Dogville, kde maj vesničani v hrsti ženskou (ona se skrývá před mafií, takže nemůže nějak moc vyskakovat) no a postupně jí nakládaj čím dál víc práce, chovaj se k ní čím dál hůř a nakonec to skončí tak, že je přivázaná za nohu na řetězu a občas jí přijde někdo opajcovat.
Ono totiž, páchání sviňáren je "kumulativní", ty lidi to postupně začne bavit a začnou zacházet čím dál dál (ne všichni, ale hodně) protože prostě můžou. Něčí bezmoc mnoho lidí přímo vybízí ho týrat, ačkoliv by si to na plnou hubu nikdy nepřiznali. K tomu se vrátím.
Funguje to ve výchově dětí. Kde dítě není možný trestat, silová rovnováha je vychýlená na jeho stranu a ono se prostě začne chovat jako pěknej hajzlík. Protože může.
Funguje to ve škole, když nejsou klacky na sígry, končí to tím, že šikanujou učitelku a dají to na youtube. Chytrolíni si myslí, že to jsou excesy pár vyšinutých jednotlivců, no ale ono je to ojedinělý jen proto, že silová rovnováha není takhle poškozená všude. (neboť, co je pro jednoho nic, je pro druhýho slušnej klacek, kterýho se bojí). A ano, nejsou všichni lidi takový, že by zneužívali svojí převahu. A někteří třeba nemají motivaci jí zneužívat zrovna tady. Ale spousta lidí zase jo. A jak to řekl Murphy, co se může stát, to se dřív nebo později stane. A pokud je někde situace nastavená tak, že jedna strana může zneužívat převahu síly, prostě se to stát musí.
Pokud má moc velkou převahu moci vláda / stát, dřív nebo později se to dohrabe k totalitě. Ne nutně k diktatuře. Ale k totalitě určitě. Pokud mají státní složky moc malou sílu, proti různým skupinám, jsou jim tak pro prdel a zákony nedodržuje nikdo (kromě těch, na který ty složky stačej). Pokud někde krachne státní zřízení a nejsou tam klacky ve formě policie a armády, začne tam samozřejmě anarchie a zločin a pokud lidi nemaj zbraně, zotročí si je tam první gang, kterej ty zbraně má (viz situace v New Orleansu po hurikánu Katrina - zákony okamžitě přestaly platit, protože je neměl kdo vymáhat a gangy terorizovaly lidi. Starosta Orleansu to shrnul do věty "Přivezte zbraně a naučte lidi střílet, víc pro nás udělat nemůžete." Ještě líp to bylo vidět v tom samým místě, na stadionu Superdome, kam se zakrtkovala spousta lidí, no a negerský gangy je tam šikanovaly, tejraly, nějaký znásilňování a podobně. Pročpak? Protože vychýlená silová rovnováha, ti gangáči měli buď zbraně, nebo se uměli bít, ten zbytek ne, proto dělal "maso". Kdyby tam měl každej bouchačku, nastavení je úplně jiný.
Platí to v rodině, v upravený formě, pokud jeden člen zjistí, že svoje přání prosazuje snadno, protože mu všichni jdou na ruku, buď třeba musí, nebo jsou moc slušný, během chvíle si celou rodinu zotročí. Vztah "snacha - tchýně", kdy je z tchýně celá rodina posraná a ta samozřejmě tu mladou více či méně sofistikovaně ponižuje a šikanuje, snacha z toho žaludeční vředy. Jenom proto, že je buď moc slušná reagovat, nebo z nějakýho důvodu nemůže. Obzvlášť komicky to vypadá v situacích, kdy se prostě šikanovat, buzerovat a ponižovat nechá prakticky dobrovolně, protože je jí blbý, žinantní, divný, prostě nepřijatelný, reagovat a poslat dotyčnou per rectum. Ale vsadil bych i prachy na to, že ve chvíli, kdy by jí při nějakých kecech chrstla do ksichtu špinavou vodu z kastrolu od žrádla a řekla jí "ještě kvákni ty bábo mizerná a vymáchám ti zubní protézu v záchodě" (jasně, musí to být věrohodný) tak je ta situace vyřešená, síla se vrátí do rovnováhy a je klid. Pokud se to snaše nezačne líbit a nezjistí, že vlastně může překlopit převahu na svojí stranu a začít šikanovat tchýni.
Funguje to u sourozenců, silnější bude bít toho slabšího, pokud ovšem zase autorita zakáže silnějšímu jakkoliv reagovat na ústrky od slabšího, protože "je malej a ty ho mlátit nesmíš", bude ten slabej šikanovat toho silnýho, protože to začne zneužívat. A hodně rychle. Opět je to potřeba vyvážit.
Lidi totiž mají tendence "posouvat hranice" kam ještě můžou. Z různých motivací, obzvlášť pokud tím sledujou nějakej svůj zájem. Dokud nenarazí na odpor. No a nebo, pokud ví, že tam ten odpor bude a že se jim to vůbec nevyplatí zkoušet. A platí to i z druhý strany. Pokud je to silově tak nějak vyvážený (přičemž síla tu může být fyzická, skrze zákony, skrze rodičovskou autoritu, jakákoliv forma podle situace) je pohoda a klídek. Ideální nastavení je "ok, já do tebe tlačit nebudu, protože nemůžu, pokud ty budeš zkoušet něco na mě, tak ti narvu koule do svěráku a oba to víme". To je obecně platný.
No a teď. Někdo mi určitě řekne "Řezníku, ty to bereš strašně militaristicky, no a co láska a dobrý vztahy a podobně?" No, jasně, to funguje někde. Ale kupříkladu mezi zaměstnancem a bossem asi většinou moc láska nefiguruje, často se ani osobně neznaj :-D mezi občanem a státním aparátem taky ne, mezi lidma co se neznaj, u křesťanů ano, jinak taky nic moc.
V rodině, ano, jasně. Jenže. Problém je tento. Láska/přátelství je jeden okruh myšlení a ta snaha zneužívat je druhej. Ta snaha zneužívat ani nemusí být explicitně vědomá, stačí prostě jen víc cílit na určitý zájmy. A pak je otázka, co si ten dotyčnej uvědomuje, co ne, případně, kterej okruh myšlení nechá vyhrát. Případů, že jsou kamarádky, ale jedna druhou bezostyšně vysává a parazituje a buzeruje a ta druhá je z toho na prášky, není málo, případů, že si chlap udělá z ženy poskoka a dává jí to vyžrat, ale sám věří tomu, že jí miluje, není taky málo. Jasně, neříkám že dobrý vztahy nefungujou vůbec, na druhou stranu, není úplně zdravý spoléhat na ně, protože pak nastavuju situaci do stavu "doufám, že mě nebude zneužívat, protože snad nebude chtít". Pokud mám ovšem na svojí straně sílu, je to "i kdyby chtěl, tak nemůže", což je vždycky lepší.

Dohody fungujou někdy, dobrý vztahy fungovat můžou, jako záruka klidnýho žití. Ale síla, ta funguje vždycky. Dokud platí situace "pokud na mě něco zkusíš, doplatíš na to", ten dotyčnej má klid. Pak si musí jen hlídat, aby se rovnováha síly nevychýlila od něj.
Pokračování příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama