Pavlovův psí reflex a jak z toho

22. června 2016 v 10:09 | Řezník
Servus všichni, na co mrkneme teď. Ten příběh s Ivanem Pavlovičem a jeho psékama všichni známe, že jo. Přinesl žrádlo, rozsvítil a pséci začali slintat, no a pozdějc jen rozsvítil a pséci slintali stejně, i když žrádlo neměl. Podmíněnej reflex. Je to užitečná věc, dá se naučit, dá se použít k věcem dobrým, i zlým, jako prakticky všechno. Mozek je totiž takovej debil, on si vytvoří zkratku prakticky od čehokoliv na cokoliv, může si spojit (na rovině instinktů) jakoukoliv věc s příjemným pocitem, nebo s nepříjemným, potažmo s bolestí. Kdo četl tu knížku od Huxleyho "Báječný nový svět", ví, tam to bylo popsaný. Z velký části je výchova postavená na těhle mozkových zkratkách. "Poslušnost - odměna, neposlušnost - bolest" (potud vše správně) a protože dítě reaguje obecně na podněty spíš fyzický, než nějaký hlubokomyslný, naprosto neefektivní je výchova "neposlušnost-kecy, kecy a hromada dalších keců". Malý dítě ty kecy neposlouchá, obecně vlastně ani neudrží pozornost tak dlouho, než si rodič tu pentli vycintá a už mu mozek jede někam jinam :-D ergo si vytvoří zkratku "neposlušnost-nějaká nuda co mě nezajímá = nic" :-D zdravím všechny levičácký blbky co jsou pro zákaz fyzických trestů, ono jim to dojde, až jim syn v patnácti dá přes držku, když bude potřebovat prachy na éčko :-D
Ale to jsem odbočil. Něco dost podobnýho psal i ten borec, jak napsal Konec prokrastinace. Že když mám křečka a dám ho do krabice, on by zkoušel vyskočit, dám mu tam skleněnej dekl, on skočí, praští se do palice, skočí znova, praští se do palice, skočí potřetí, praští se do palice, secvakne mu, že to nejde a pak už to zkoušet nebude ani když ten dekl dám pryč a už by vyskočit mohl. Bo slon, že ho jako mládě přivážou provazem, on párkrát zabere a zkusí to urvat, nejde to. No a pak zůstane klidně přivázanej na tom provaze i jako dospělej, i když by to v pohodě vyrval i s tím sloupem, protože se prostě v mládí naučil "provaz škub nejde". A nemá myšlení, který by si porovnalo jeho tehdejší sílu s tou současnou. Jen v jednom případě to fungovat přestane a k tomu se dostanu :-D
Lidi dělaj to samý. Mnozí. V mládí jim něco natlučou do palice a oni podle toho jedou až do smrti. Což nemusí být špatně, pokud jde o správný věci. Jenže bohužel v současný době se dost věcí správných zneužije proti tomu, co je správně dělá a ještě se zneužijou k nesprávnýmu jednání. A proto je potřeba fungovat nejen na základě naučených drilů z dětství, ale přistupovat k tomu selektivně. Vědět, co je dobrý a co je špatný, ale dát si bacha, aby moje dobrý jednání někdo nezneužil ke zlu.
Ano, přesně tak, mluvím o naučeným drilu poslouchání každý pseudoautority. U lidí je to dost často. Řekne někdo něco, někdo kdo má jakousi, ať už klidně nevymahatelnou, nebo naprosto iluzorní, ale jakoby autoritu a lidi to poslechnou. I když je to blbost, i když je to nemorální, i když je to bullshit. No a mnozí, i když si to uvědomujou, tak stejně maj problém ten požadavek "autority" odmítnout. I když právně, reálně, situačně a silově, klidně můžou.
Příklady. V Americe proběhnul takovej vtipnej případ, že do nějakýho Mekáče volal vořech, co se vydával za policajta, z něčeho tam obvinil nějakou zaměstnankyni a ostatní nutil, aby jí tam zadržovali a prováděli nějaký ponižující procedury, který hraničily až se znásilněním pomalu (typu detailní tělesná prohlídka atd) a oni to udělali, ačkoliv a) jí znali b) vůbec nevěděli, jestli ten, kdo volá, je fakt polda c) i kdyby byl, tak ho kdykoliv mohli poslat per rectum (nebyl tam, nemířil jim pistolí na včelín, neviděl je, neměl ani důkazy, že dostal do telefonu pravý jména….) d) zákon nic takovýho policii nepovoluje snad nikde, kromě Severní Koreje.
Přesto necukli.
Jinej extrémní případ. Zrovna jsem četl o případu, kdy matka nařídila synům, aby jí pomohli s likvidací dcer, dvou. Ne arábie, ale USA. Heh. Poslechli? Jo. A to nešlo najednou, to byl dlouhej případ, nejdřív jedna, po dlouhým tejrání, pak další po dlouhým tejrání, pak zahlazování stop, ani jeden z těch synů a ani další dcera se nešprajcli, tu svini nepráskli, neodpráskli, neshodili ze schodů, ne, prostě jí pomohli oddělat dvě svý ségry. Pačemu? Patomuž to byl povel od autority a s tou se nediskutuje a proti tý se nebejčí.
Další extrémní případ. Kolik % německých poldů asi tak souhlasí s tolerováním zločinů negříků, oproti tomu s mlácením Pegidy a spol? Asi moc ne. Ale stejně poslouchaj, protože "to řekla vládní autorita" a "oni jen dělají svojí práci". Tohohle osobně se celkem bojim, protože tahle "samosvornost" systému je celkem spolehlivá. Jakejkoliv amorální protiprávní protiústavní bulšit, kterej se odhlasuje, je dobře možný, že to ozbrojená pěst bude vymáhat, protože "je to prostě zákon, nelíbí se nám, nesouhlasíme s ním, ale je to zákon, tak to budeme dělat". Případ, kdy se to vymkne, je, když po nich budou chtít nějakou skokovou změnu, že ten novej rozkaz bude "šokující", pokud se ale bude postupovat postupně, může to být velkej problém. Pokud se bude postupovat postupně, salámovat, pomalu zpracovávat, mám obavu toho, že by úřady a orgány klidně pak dokázaly vymáhat i právo první noci. Dementní votravná nikým nevolená evropská komise nařizuje milionům Evropanů věci, který jim akorát mrví život, stejně to mrví život i těm policajtům, co to vymáhají, ale oni se nezabejčej a neřeknou "táhněte už do prdele, tohle prostě respektovat nebudeme" a nazdar.
Míň extrémní případy provádí drtivá většina lidí, spousta ženských je na trosky z toho, že přijde tchýně a bude je buzerovat, bude jim poroučet, bude jim nakazovat a oni jí prostě neřeknou, ať se jde zasypat vápnem a prudí si doma kočku, ale ne jí tady, ne, prostě, budou to snášet, protože jim v dětství natloukli do palice, že starší lidi se do prdele poslat nemůžou, i když se chovají jako naprostý arogantní dementi. Oni nezvolí ani pasivní odpor, typu "tak si kecej, já si to stejně udělám po svým", ne, oni se prostě podříděj, možná proto, "aby měli klid". Jenže si prostě pořád neuvědomujou, že když v opakující se situaci budeš před někým couvat, tak to co fakt mít nebudeš, bude ten klid. Naopak to co mít budeš je to, že on bude ty svoje požadavky stupňovat.
Další příklad, lidi jsou vystreslý z toho, že se zavede ta pokuta za vlezení někam do lesa, třicet tisíc. Uaaaf. Tak ok, dejme tomu že pokuta, dejme tomu, že tam omylem vlezu (a nebo i schválně, doteď se tam smělo, tak co). Dejme tomu, že mě tam nějakej nimrod chytí. A? Co teď? Jak mě, u všech nemocných olihní, donutí mu dát ty prachy, nebo svoje údaje, aby mi měli kam poslat složenku? Zaprvý, nemá právo mě legitimovat, je to nějakej hajnej, ne PČR. Nemá právo mě zadržovat, protože prostě, není to polda. A pokud sebou nebude mít policejní hlídku (což nebude), nemá právo mě jakkoliv omezovat na svobodě :-D takže to bude asi takhle. "Pane, vlezl jste sem, zaplatíte pokutu." "Ne, nezaplatím a jdu domů". Hotovo. Případně "Stujte!" "Jdi do prdele." Hmmm. Co udělá? Zastřelí mě? Střelí mě do zad? To asi těžko. Ne že by to u těch ozbrojených alkoholiků v zeleným bylo málo častý, že někoho trefí :-D ale většinou to není cíleně. Ale spousta lidí by to zacvakala. Protože "autorita" a s tou se nehádáme.
Podobnej případ je revizák v MHD (nenavádím k jízdě na černo, páč "nepokradeš") ale pokud tam sebou nemá policajty, je to taky čistě na dobrovolnosti, jestli mu tu občanku dáte nebo ne, pokud ne, co udělá? Vymlátí jí z vás? Stluče vás jízdním řádem? Hodí pod metro? Není to polda, nemůže mi nasadit klepeta a odtáhnout na DPP.
Jen některej chmaták, opravdu chmaták, se nechá zadržet ochrankou v obchoďáku, oni prostě zdrhnou. Už jen proto, že ten ochrankář je stejně zadržovat nemůže, nemůže jim nasadit klepeta, nemůže je střískat pendrekem, on je nemůže ani prohledávat. Akorát že spousta těch chmatáků to neví, což je dobře :-D a ten podmíněnej reflex jim funguje taky :-D "Tak jsi mě chytil, tak budeme čekat na policii", no, ale stejně může zdrhnout :-D paradoxně tím, že zdrhá, zákon už neporušuje, protože ten ochrankář nemá pravomoc ani oprávnění ho zadržovat :-D
Je to fakt vtipný, že na jednu stranu zákony nahrávají zlodějům (nesmí zadržet chmatáka v obchoďáku, bykoz "osobní svoboda" and shit) na druhou stranu lidi ani nevyužívají ty práva, co mají, protože by to znamenalo, že budou klást autoritě odpor a to je fuj, to se nedělá.
Kupříkladu právo nevypovídat. Má ho každej. Je to právo. Ale stejně na sebe spousta lidí po nehodě, po obraně, po všem možným, spoustu věcí zbytečně práskne, ať jsou třeba ve faktickým i morálním právu, stejně jim pak omotaj kolem krku nějakej gumovej paragraf a na tom je oběsí a buď zavřou, nebo aspoň odsoudí. Nic moc. Proč nedrží hubu? Právo na to maj.
Stejně jako s tím lesem, i kdyby mě ten vořech poznal, tak já nemusím dokazovat, že jsem tam nebyl, on musí dokázat, že jsem tam byl, on by s tím musel na policii, opruz a ztráta času na jeho straně….já nemusím lhát (ani nemůžu), jen prostě nebudu vypovídat a vy mi dokažte, že jsem tam byl. Nic, nazdar.
Ale spousta lidí tomu vořechovi v zeleným tu občanku dá. Sranda.
To je totiž další podmíněnej reflex, co do nás nacpali. Že ustupovat je správný a naopak trvat na svých právech je něco jakože fuj, nebo co.
No a bohužel v mentalitě mnoha lidí je to tak nacpaný, že kdyby si LGBTZMRD aktivisti procpali do nějakýho "zákona", že každý manželství musí být tři lidi a z toho minimálně jeden gej, lezba, nebo bisexuál a že bude chodit úředník kontrolovat, jestli toho geje nezanedbávají, oni by to poslechli. Nebo, prostě "vláda schválila povinnou eutanázii v 60 letech, hrazeno žadatelem" tak by hledali půjčky, aby na tu eutanazii teda měli :-D a řešili by, jak to stihnou splatit :-D
Já si z toho dělám srandu, ale ono to až tak vtipný není.
Jak z toho, jak se naučit fungovat na základě rozumu a ne na základě podmíněných reflexů?
Zaprvý. Člověk se musí naučit trvat na svým a naučit se říkat lidem "ne". Spousta lidí to neumí. Prostě nedokážou odmítnout sebeblbější žádost nebo povel a pak se diví, že si z nich někdo udělá poskoka, vonuci a hejla. Spousta lidí se klidně nechá buzerovat a šikanovat, protože dotyčnýho (nemusí ho ani mlátit) poslat, ať se jde zavápnit, je "neslušné a moc fuj". No, tak pak se dotyčnej musí připravit na cestu do Dogville (kdo ten film ještě neviděl, doporučuju). Takže, naučit se říkat "ne".
Zadruhý. Naučit se říkat taky "jdi do prdele". Ono to dost často pomůže mnogo.
Zatřetí. Počítat sílu. Sice mi někdo říká, že mám něco dělat, jakože musím, ale…..může mě k tomu nějak přinutit? Ne? No tak je to jen a jen na mě.
Začtvrtý. Počítat sílu. V případný konfrontaci, kdo je silnější? Nejen legálně, ale fyzicky, takticky, kdo má víc trumfů na svojí straně? Komu se vyplatí jít do konfliktu?
Zapátý. Počítat sílu. Nenastavovat to tak, abych já musel eskalovat konflikt a přirozenej odpor k eskalaci pracoval proti mně. Nastavit to tak, aby případně on musel eskalovat konflikt a ten odpor pracoval proti němu. Kupříkladu. Aby on musel jít na policii, že jsem mu zlomil hnátu (a u toho musel přiznat, že jsem mu jí zlomil, protože mě zkusil přepadnout). Jiná situace, "jo, v ten a ten čas si rozdělíme ty prachy a mám je u sebe já". Z právního hlediska je to rovnocenný, jestli je mám já, nebo on, protože smlouva je, že se šábnem. Jenže já mám fyzicky ty prachy (a protože jsem morální, tak smlouvu dodržím) čiže pokud cuknu, tak já mám prachy, on má papír a on musí eskalovat k soudu a podobně. Tady spoléham na svojí morálku, což je věc, kterou znám. Pokud má ty prachy u sebe on, on má prachy, já jen papír a pokud on cukne, já musím eskalovat k soudu a taky, spoléhám tu na jeho morálku, což je věc, kterou ne moc dobře znám :-D
Nechť to jsou nenápadný vodítka.
Můžete to začít nenápadně lámat od něčeho jednoduchýho, třeba vypít plechovku piva na zastávce autobusu, což se prý nesmíííííííí, uáááá, strach :-D něčím jednoduchým. Časem se naučíte rozdíl mezi "k něčemu mě nutí" a "dokážou mě k tomu reálně přinutit". A bude pro vás funkční. Abych to uvedl na pravou míru, já tu nenabádám k anarchii, jsem křesťan, držím Desatero, atd., dodržuju zákony, ale je potřeba, aby člověk uměl rozlišit, co dodržovat bude, na základě vědomý vůle, pochopení toho, co to vlastně je a toho, že to je správný, ne na základě toho, že to řekl nějakej vořech kterýho "musím poslouchat, protože to dělají všichni". Ten mi pak taky může nařizovat pěknou amorální zločinnou sviňárnu a ten podmíněnej reflex ho poslechnout mě zbrzdí v situaci, kdy je správný se na něj vykašlat.
Stejně tak v situaci obrany zdraví, života a dalších lidí je potřeba spočítat skutečnou sílu jeho a mojí a toho, že jestli se to nepovede, že mě taky můžou soudit a seřadit priority. Ne fungovat na základě z dětství přejatýho "násilí je fuj, páč pak jsem stejný jako on a ještě mě zavřou" tak se radši nechám oddělat. Člověka ty reflexy naučený z dětství můžou zbrzdit v situaci, kdy jde fakt o sekundy a stojí ho to život. Nebo to, že spoléhá na to, že "on mě přece nebodne, protože nesmí". Hmmm, tak střeva na gatích a zírej, vole. Protože pro nás slušný je těžký pravidla porušovat, člověk podvědomě předpokládá, že je nebude chtít porušovat ani protistrana. A to může být další cesta do průseru, nebo pod zem. Tohle ještě rozeberu jinde.
A zpátky k tomu slonovi. Kdy ten slon překoná ten reflex z mládí, že se z provazu neurve? No, když mu dám velkou motivaci to zkusit, ale velkou, aby "nepřemýšlel" nad tím, že to nezvládne. Kupříkladu před něj v době říje postavím samici. No a nebo, strach a bolest. Rozdělám za nim oheň. A nebo ho vezmu žhavým pohrabáčem přes koule. V těhle případech vyrazí, urve provaz, urve sloup a sešrotuje toho, kdo mu vleze nemoudře do cesty :-D :-D Ty vnější vlivy prostě musí být tak silný, aby zapomněl, že to vlastně nejde :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama