Hybí jim disciplin

9. srpna 2016 v 17:18 | Řezník
Hybí jim disciplin

Servus všem, název dnešního článku jsem si opět vypůjčil z ultrageniálního seriálu South Park, v jedný části tam hlavní hrdinové cvičili karate v dojo a Cartman vyváděl nějaký zběsilosti, instruktor se ho ptal "Cartman sane, co ty děláš?" :-D Cartman začal něco vysvětlovat a instruktor prohlásil "Erik sane, ty musíš řídit pokyny. Hybí ti disciplin." (Což tou zpotvořenou asijskou angličtinou v originále bylo "you rack the disciprin" a je to "chybí ti disciplína" :-D) A o to u mnoha lidí jde.
Prostě jim chybí disciplína. A vůle. Přičemž ale bez těhle dvou věcí jde všechno ukrutně těžko, špatně a blbě. Slyším hafec lidí říkat "a nemůžu se k ničemu dokopat", "jen tak se flákám a nemůžu začít nic užitečnýho", "sere mě, že se nedokážu vyhrabat z týhle závislosti", "prostě musím běhat za ženskýma a strašně, ale strašně, ale neskutečně mě to sere" a podobně, toho je fakt hodně.

A říkám. "No tak to prostě udělej, ne? Prostě přestaň zevlovat, na tu dotyčnou věc se vybodni, jasně, párkrát zase selžeš a zapadneš do toho, ale postupně to zlomíš, vždyť to jde" Ale vždycky to přece začíná prvním krokem a to je, hnout se, zvednout zadnici a začít s tou situací něco dělat. Super klauniáda je taková ta přehlídka článků z časáků "pro úspěšný", typu First Class a podobně, lidi si načtou nějakých "deset postupů jak být úspěšný", "pravidla jak rozjet monsterbyznys", "jak být lepším ve všem, jak být super ve všem" blábláblá, nasdílej na fejsbuk, jak je to super a pak stejně v 95% udělaj kulový a ani se nehnou :-D
Ženský fňukaj, že nemůžou zhubnout, že to prostě nejde, chlapi fňukaj, že se nemůžou dostat do formy, že to "prostě nejde" a podobně. A furt se válej u bedny, furt žerou ty stejný srágory, atd., já rozumim, spoustu věcí nedělám taky, na spoustu věcí dlabu, jenže hlavně proto, že je mi to prostě putna a na dotyčným výsledku mi nikterak moc nezáleží, ve chvíli, kdy by mě to začalo kriticky krkat, začnu s tím něco dělat.
Jasně, málokoho baví nějaká pitomá dřina, ale bez toho, aby se člověk dokopal k činnosti to přece fungovat nemůže. Samozřejmě, většinu lidí donutí k činnosti až nouze, tzn., že zůstat na statusu quo je větší voser, než se začít snažit, ale takhle lidská přirozenost prostě funguje, to je jasný. Člověk se podvědomě vyhejbá mizérii. A nepříjemným věcem. To plně chápu. Nechápu ovšem, když je situace už tak nějak mizerná, že to toho dotyčnýho samotnýho sere, že jí aspoň pořádně nezkusí změnit. "Neumím říkat ne" (tak ze sebe radši nechám udělat blbýho otroka, než bych se to naučil). "Neumím mluvit s lidma" (a co to jednou zkusit). "Neumím se dokopat něco dokončit" (heh). Jak to říkal ten záporák Wadeovi Wilsonovi v Deadpool. "Tajemstvíčko Wade?" :-D Bez toho, aby se člověk jednou kousnul a udělal něco, prostě proto, že se rozhodl, nic samo nepřijde. A sedět na anusu a čekat, že se to jako zlepší, typu "přestanu ze sebe nechat dělat otroka, jakmile mi nějak naskočí schopnost říkat ne" (Asi až mu jí nahrajou Tank a Dozer přes matrixovej kabel, nebo jak) no tak to prostě nepůjde nikdy a bude to jen horší. Protože zatímco aktama vůle (udělám něco, protože jsem se rozhodl) ta vůle sílí a dělat rozhodnutí a dokonce je i dokončovat je pak snažší a donutit se k něčemu je pak čím dál snažší, je to rutina, aktama ustupování, "Jako, měl bych, chtěl bych, ale, eh, radši se podvolím svojí kašlunato přirozenosti" ta vůle měkne a člověk je pak čím dál tím větší břečka, čím dál tím větší měkkopáteřní bačkora která jen jako nějak teče s proudem, kam ho jeho pudy a bačkorovitost a vnější podmínky zanesou, něco jako nějakej gumovej krám co plave v řece, plave v proudu, tu a tam se ohne o šutr nebo o větev, na něčem se zasekne, pak se ohne víc a zas plave.
Nepochopte mě špatně, já neříkám, že by se člověk měl dřít jak pít bull a rvát se o každou kravinu a nějaký "nechť zhynu jestli ustoupím", ne, člověk si musí vybírat bitvy, kdy je nutno bojovat, kdy je třeba bojovat, kdy je třeba ustoupit, o co má cenu se snažit, na co je lepší se vykašlat, o co nemá vůbec smysl se snažit a podobně, člověk si musí vybrat, ale bez vůle a snahy žádnej výsledek pořádně nikdy nepřijde. A sem spadaj takový ti bagouni, který se klidně užerou k smrti, než aby začali žrát aspoň trošku civilizovaně, atd.
Psal to chlapík na Dfensu, že jeho matka dlouhý leta odmítala přestat hulit, že prej "tělo musí do hrobu zhuntovaný", "teď přestat dejmit, to by mě zabilo" a podobně, no a pak jí doktor diagnostikoval rozedmu, s tím, že pokud okamžitě nepřestane dejmit, během pěti let je na prkně. No a najednou to šlo, najednou ani cigáro a bez keců :-D
Já kdysi dávno, ještě jako pubertální šotouš, jsem měl takovou tu hovadinu, obsedantně kompulzivní porucha, OKP se tomu nadává, hromada otravných jakýchsi "rituálů", postupů, kontrol toho a tamtoho, kupříkladu chorobný mytí pracek až jsem měl úplně dorakvenou kůži, atd. No a jednoho dne jsem toho měl pokrk a řekl jsem "kašlu na to". A toho chorobnýho mytí pracek jsem nechal okamžitě. Zbytek zmizel potom, co jsem uvěřil, říkám "Bůh prostě neschvaluje hromadu dementních pseudorituálů který když neudělám, tak se něco podělá", prostě se nestane nic a kašlu na to. To je podobný, jak různý nutkavý kontrolování všeho možnýho, že se člověk furt k něčemu vrací a není schopnej odejít z baráku a podobně, vždyť to jde zlikvidovat, já to dal, tak to jde. Není to zas až takovej problém. Chce to jen se k tomu dokopat. Samozřejmě mi ten bordel oficiálně tehdy nediagnostikovali, ale až pozdějc, časem, kdy už to bylo pryč, jsem zjistil, že to vlastně bylo ono. Tudíž šance pro každýho, kterej se s něčím podobným rve, že to jde prostě se toho zbavit. Stačí se zabejčit.
Stačí začít budovat vůli a disciplínu, není to tak těžký. Prostě jednou něco udělej a příště to půjde snáz.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 13. srpna 2016 v 20:54 | Reagovat

Konečně nějaký krásný úderný motivační článek. To jako já, když jsem si před měsícem zrušila Facebook, protože jsem měla pocit, že na něm trávím moc času. A v pohodě. Jen mě sice drásá, že už tam nemůžu sdílet svoje blogové články a tak se mi snížila návštěvnost o 15 lidí. To je skoro polovina mé návštěvnosti, sakra.  Ale všechno má svoje mouchy.

2 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 13. srpna 2016 v 21:00 | Reagovat

Vlastně už jsou to dva měsíce. Ten čas letí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama